Jak se pozná závislák na nakupování v době COVID?
Myslela jsem si, že to jsou všichni ti, kteří se v Lidlu u jogurtů vysvlíkají do trička (aby si mohli vyzkoušet svetr z pondělního letáku), v Tescu jsou poznat tak, že pobíhají na „ostrůvku“ s módou F&F, plnou náruč ramínek s textilem, ale chleba žádný. A vrcholem zoufalství těchto ztracenců je návštěva v domácích potřebách či pracovních oděvech, kde se dá taky něco sehnat.
Pokud něco potřebujeme a nechce se nám exhibovat mezi regály, zbývá nám e-shop. Bůh žehnej technice!
Nicméně má to svá úskalí.
Následuje vtipná historka, která se vůbec nestala.
Představte si, že přemýšlíte o vánočních dárcích – pro chlapy klasika – ponožky, trenky, možná tepláky. První problém je: KDE to koupit, jaký eshop? Tak zadáte „tepláky pánské“ do googlu. Díky nastavení SEO a hooodně penězům za reklamu jako první vyskočí obchod, říkejme mu třeba AboutHim. Tak kliknete a nakupujete. Než zvolíte kategorii, nastavíte filtry s velikostí, uběhne 10 minut.
Pak něco najdete, přidáte do košíku. Hledáte dál.
Supr, ponožky, co jsem chtěla! Paráda, trenky pro taťku!
Kouknete na hodiny – sakra to už to tu sjíždím DVĚ HODINY!!!
Oči podlitý krví, jak kmitáte po obrazovce sem a tam. Tak a už končím, říkáte si. Pak zjistíte, že Vám chybí 90 Kč k poštovnému zdarma. No dopr. Si ze mě dělají snad prču, to dnes není všude zdarma?! No zjevně někde ne…
Za dalších 5 minut se bijete do hrudi pýchou, že jste zvládli vyfiltrovat všechny věci od 90 do 91kč. Konečně přidáte ponožky s obrázkem Homera Simpsona, o kterých jste skálopevně přesvědčení, že bude z vánočních dárků ten nejoblíbenější.
Šup, vložit do košíku, zaplatit.
„Litujeme, ale jedna z položek v košíku již není dostupná.“
V tu chvíli máte pocit, že svět nemá smysl. Vaše téměř už tříhodinové trápení bylo zbytečné. Právě jste se dostali do fáze, kdy jste si ochotni zaplatit i to poštovné, jen aby se tam ty tepláky vrátily. Ale není vám to nic platné. Zboží je v košíku rezervované jen 30 minut, jak se dočítám později… Nakonec přece jen něco objednáte.
O tři dny později si to štrádujete do nejbližší Zásilkovny. Sto metrů před vchodem skoro omdlíte, protože ta fronta, o které jste si mysleli, že je na důchody na poštu, je VAŠE fronta. A vy tu teď budete taky stát. Hlavou se Vám honí spoustu sprostých slov a taky něco o tom, že příště nakoupíte už v srpnu. Postupně se tok myšlenek stočí k tomu, že by se Vánoce měly zrušit nebo alespoň pro každý kraj v ČR udělat v jiném termínu, aby nebyly všechny tepláky vykoupený. Po úspěšně vystáté frontě si balíček převezmete a odnesete domu.
Rozbalené zboží vám ale štěstí nepřinese, protože je ještě horší než hadry z bangladéšskýho HáeMka. A velikost taky nesedí. Nejspíš mají velikostní tabulku na mamuty, protože avizované XLko by se mohlo používat jako plachta na motorku.
Nemáte sílu. Druhý den zboží zabalíte, nalepíte přiloženou vratku a opět míříte do Zásilkovny. Opět stojíte stometrovou frontu a s úlevou nakonec posíláte zpět.
Nakonec otevíráte leták Lidlu a modlíte se, ať mají od pondělí trenky a tepláky…
Tak už chápu ty polonahé lidi.
Oni jen nechtějí nakupovat on-line…
