O upcyclingu (počeštěně „upcyklaci“ – mimochodem šílený slovo), neboli přeměňování nepotřebných produktů v nové a s vyšší hodnotou, se v poslední době mluví i ve vysokých kruzích. Lépe řečeno v domech návrhářských značek. Stále častěji se objevují tzv. umělci, kteří rozstříhají hedvábné Hermès šátky a šijí z nich košile nebo rozpárají Louis Vuitton Keepall tašku a dělají z toho pásky k chytrým hodinkám, našívají LV loga na tenisky Nike a tak podobně. A velké domy to tolerují, protože je to vlastně taky reklama… A když může mít někdo košili Hermès ze šátků ze sekáče, proč ne třeba rovnou kabelku?

A na kolik pak taková kabelka vyjde, když originál stojí tisíce dolarů?

Začalo to úplně nevinně. Tou dobou byla hodně populární Dior Book Tote Bag. A mně se zalíbila její menší varianta s leopardím potiskem, protože ta klasická s tmavě modrým monogramem byla příliš okoukaná. Občas jsem z nudy sjížděla Vestiaire Collective (něco jako Vinted pro luxusní zboží) a objevila jsem Dior plátěný pytlík (původně na kosmetiku) s identickým potiskem i nápisem ze stejné kolekce.

Byla doba covidu, home office a člověk se nudil, tak jsem se tehdy pustila do projektu s velkým nadšením. Základ, najít si vhodné „vstupní suroviny“, jsem měla úspěšně za sebou. Objednala jsem asi za 30 EURO bavlněný pytlíček a v duchu si říkala, že jsem se asi zbláznila. Nutno dodat, že cena mého zamýšleného produktu v obchodech v té době byla 72.000,- Kč a i dnes se pohybuje podobně🙂

Dalším krokem bylo najít na youtube návod, jak se taková Dior Book Tote kabelka vyrábí. A že jich tam je! Je třeba říct, že jsem do té doby neušila ani kapesník, natož něco takovýho! Studovala jsem do detailů šití, držadla, záhyby i další věci u originálů z fotek vystavených kabelek na Vestiaire. Trochu mě limitovalo, že jsem měla pouze bavlněné plátno, nikoliv pevnou tlustou látku, ze které je skutečná kabelka ušitá. V obchodě pro švadlenky ale stačí říct a se vším poradí. Podšila jsem tedy látku plstí, abych docílila pevnosti. Největší oříšek byl, že jsem měla látky málo a musela jsem sehnat co nejpodobnější, abych ji v určitých místech nastavila. Musela jsem také vymyslet, jak protáhnout světlý podkladový pás přes záda kabelky a další věci.

Hodně jsem improvizovala, ale bavilo mě to. Dělala jsem to s tím, že to nebude dokonalé. Rozhodně jsem nepotřebovala nikomu tvrdit, že je to originál za 3 tisíce dolarů, budu hrdě říkat, že jsem si ji ušila za zlomek ceny. Možná je to i zajímavý návod pro ty, kterým je líto dávat tak vysokou částku za kabelku, ale fejky se jim hnusí.

S originálem můžete porovnat zde. 🙂 Při bližším zkoumání je vidět trochu výraznější kontura písma a užší madla, ale pro člověka, který tomu až tak nerozumí, asi celkem identické kabelky 🙂

Kolikrát jste, milé dámy, viděly sousedku, kolegyni v práci nebo náhodnou kolemjdoucí a rozplývaly se nad tím, jak jí to sluší? Samozřejmě i pánové mohou zhodnotit dobře padnoucí oblek u kolegy, ale není to úplně běžné:)

A co kdybyste se konečně přestaly bát a nosily to, co se Vám doopravdy líbí? To, co jste obdivovaly v časopisu minulý týden? Není to o penězích, dnes jsou různé sekáče, bazárky, Vinted, Market place na FB, swapy atd… Nemusíte za to dávat tisíce, stačí investovat do nadčasových kousků, které Vám vydrží roky. Mimochodem už jste slyšely o pojmu „Cost-per-wear“? Neboli „Náklad na jedno nošení“? Uvedu příklad – když si v levném řetězci koupíte kabát za 600 Kč a budete ho nosit každý den na jaře a na podzim – tj. nějakých 180 dní, vyjde Vám, že kabát na jeden den stál lehce přes 3Kč 🙂 Jenže jste ho musela 2x vyprat a na jaře příštího roku už je fakt ošklivý a radši ho odnesete do kontejneru s textilem. A teď si představte, že si koupíte dražší kabát, který ale vydrží roky… To se pak hodnota „CPW“ srovná na stejné částky. Často nás pak oblečení stojí víc peněz, protože hledíme spíš na kvantitu než kvalitu.

Ale zpět k věci – jak ze sebe udělat ikonu a být inspirací pro ostatní? Platí 3 jednoduchá pravidla:
1. Mít nápad a styl
2. Doplňky a detaily
3. Musíte se sama cítit jako inspirace

K té jedničce – mít nápad a najít vlastní styl je na začátku asi to nejtěžší, ale proto Vám vesmír seslal mně, abych Vám pomohla ujasnit si, co máte rád/a a v čem se cítíte dobře. Dvojka říká, že je fajn se odlišit – máte ráda šperky? Píchněte na kabát starou brož po babičce a budete rozhodně originální. Líbí se Vám kombinace fialové a zelené? A proč byste si nemohla k zelenému kabátu vzít fialové kožené rukavice? To bude pecka!
Nejkomplikovanější bod je trojka – za ty roky, co chodím s lidmi nakupovat, vím, že nejvíc jim chybí sebevědomí. Pokud chcete, abyste byla pro ostatní inspirací, musíte se sebou být nejdřív spokojená. Mít radost z toho, co nosíte, je základní důvod, proč chodíme nakupovat. Už dávno ženám došlo, že se neoblékají pro své muže (99% z nich je to šumák, když neberu spodní prádlo), ženy se oblékají pro sebe a případně pro jiné ženy.

Tak začněte nový rok jinak, ozvěte se mi a nekupujte si stále dokola oblečení, které pak ani nevyndáte z tašek:)

Včera se otevřely obchody s oblečením. Někde jsem viděla video z otvíračky outletu Freeport Hatě, kde nakupující atakovali sprinterské rekordy ve snaze ukořistit tenisky Nike za dvě kila (což SAMOZŘEJMĚ cháááápu), nicméně když už zase můžeme hromadit hadry a doplňky, možná bychom se mohli zamyslet…

V době lockdownu se náš používaný šatník (většiny lidí) smrskl asi na následující: pyžamo, tepláky s vyšmajdanýma kolenama a slušný tepláky na nákup do Lidlu. Teď konečně se bude zase dát chodit do muzeí, ZOO, brzo i na jídlo na zahrádku a chtě, nechtě bojujeme s pocitem, že si něco konečně CHCEME/MŮŽEME zase koupit, ODMĚNIT SE a OŽIVIT již rok mrtvý šatník.

Jenže není náš šatník mrtvý už dlouho? Máte tam věci, které jste předtím DOVOPRAVDICKY na HOLEJ PUPÍK fakt nosili? Pojďme si to shrnout, jo?

Paretovo pravidlo tvrdí, že nosíme jen 20% oblečení v 80% veškerého času (nepočítám do toho věci na pohřeb, slavnostní šaty atd…).
To znamená, že vám ve skříni určitě visí košile od maminky, která se vám fakt nelíbí, ale ze slušnosti jste ji ještě nevyhodili, nebo svetr z výprodeje s velkou dírou, kterou jste ještě neměli za poslední dva roky čas zašít.

Šup s tím pryč.

Možnosti jsou různé: vinted, bazoš, marketplace na FB, skvělý je i uspořádat večírek, kam mají vstup jen ženy (předpokládám, že muži tuhle akci dělat nebudou) s podobnou konfekční velikostí (to abyste eliminovali případné prudiče se slovy „nemáš to ve větším?“ – „Ne, nemám, nejsem podělaný HáeMko.“).
Můj zlatý muž mi jednou řekl, že za každé boty, které si koupím, musím dvoje vyřadit. Zní to taky skvěle, je to operace postupné redukce šatníku, kdy je bolest ze ztracených kousků kompenzována radostí z jednoho nového – taky doporučuju zkusit!

Občas se najde klientka, které pomáhám s organizací šatníku a má HODNĚ oblečení. Hodně pro ilustraci je třeba 30tery džíny, 30tery další kalhoty, 100 triček a dalších halenek, 50 mikinek a svetýrků, desítku košil a kabelek a bot tolik, že by se vešly do kufru menší dodávky.
Většinou „skříňová“ spolupráce končí happyendem – vyházíme – rozuměj vytřídíme polovinu věcí, aby se jí to aspoň do té skříně zpět vešlo. Takovým klientkám pak dávám legrační domácí úkol: na měsíc si mají vybrat ve svém šatníku jen určitý počet věcí, který po ten měsíc budou nosit. Místo výběru ze 100 triček budou mít třeba 10, kalhoty nebudou vybírat z několika desítek, ale jen z pětky, boty si nechají od každého typu jedny a zbytek doplňků se taky zredukuje. I vy si tu hru můžete zahrát – jděte do své skříně na nákup jako do obchodu a stanovte si počet kousků, se kterým pohodlně vyžijete v daném měsíci.
Výsledek? Vytřídíte to, co opravdu nosíte/máte rádi/chtěli jste nosit, ale upřednostňovali jste jiné kousky a ve skříni vám zbylo to zbytné.
Na konci měsíce uděláte revizi, co jste z vybraného nosili, případně přidejte, co Vám chybělo. Získáte přehled o tom, co skutečně chcete nosit a se zbytkem se můžete pomalu začít loučit. Je to celkem radikální, ale pokud má někdo vůli a chce s tou hromadou konečně něco dělat, doporučuji!

Loučení to bude těžké a smutné, ale položme si otázku – opravdu potřebujeme tolik věcí?

Tipy do skříně:

• ramínka si srovnejte podle barev – od bílých košil, přes světlá saka a červené šaty až po černé sukně atd… – vždy budete vědět, co kam vrátit a jaké barvy u vás převládají
• vyřaďte věci, do kterých už rok marně hubnete/přibíráte (pokud nejste těhotná atd.)
• zbavte se drahých věcí, kterých vám bylo líto dát pryč (pokud jsou v super stavu, dají se prodat za podobnou hodnotu!)
• vyřaďte věci ožmolkované, zažloutlé, seprané a rozbité
• domácí trička a věci na zahradu nemusíte mít v několika sadách!:) stačí 2-3
• většinou platí pravidlo – neměla jsem to poslední rok na sobě – zbytečný si to nechávat
• založte si účet na vinted, luxusní kousky můžete prodat přes https://www.vestiairecollective.com/ – mám s nimi dobrou zkušenost, platba po odeslání přijde do několika dnů a nabízí ověření autentičnosti po nahrání fotek

Jak se pozná závislák na nakupování v době COVID?

Myslela jsem si, že to jsou všichni ti, kteří se v Lidlu u jogurtů vysvlíkají do trička (aby si mohli vyzkoušet svetr z pondělního letáku), v Tescu jsou poznat tak, že pobíhají na „ostrůvku“ s módou F&F, plnou náruč ramínek s textilem, ale chleba žádný. A vrcholem zoufalství těchto ztracenců je návštěva v domácích potřebách či pracovních oděvech, kde se dá taky něco sehnat.

Pokud něco potřebujeme a nechce se nám exhibovat mezi regály, zbývá nám e-shop. Bůh žehnej technice!
Nicméně má to svá úskalí.
Následuje vtipná historka, která se vůbec nestala.

Představte si, že přemýšlíte o vánočních dárcích – pro chlapy klasika – ponožky, trenky, možná tepláky. První problém je: KDE to koupit, jaký eshop? Tak zadáte „tepláky pánské“ do googlu. Díky nastavení SEO a hooodně penězům za reklamu jako první vyskočí obchod, říkejme mu třeba AboutHim. Tak kliknete a nakupujete. Než zvolíte kategorii, nastavíte filtry s velikostí, uběhne 10 minut.
Pak něco najdete, přidáte do košíku. Hledáte dál.
Supr, ponožky, co jsem chtěla! Paráda, trenky pro taťku!
Kouknete na hodiny – sakra to už to tu sjíždím DVĚ HODINY!!!
Oči podlitý krví, jak kmitáte po obrazovce sem a tam. Tak a už končím, říkáte si. Pak zjistíte, že Vám chybí 90 Kč k poštovnému zdarma. No dopr. Si ze mě dělají snad prču, to dnes není všude zdarma?! No zjevně někde ne…
Za dalších 5 minut se bijete do hrudi pýchou, že jste zvládli vyfiltrovat všechny věci od 90 do 91kč. Konečně přidáte ponožky s obrázkem Homera Simpsona, o kterých jste skálopevně přesvědčení, že bude z vánočních dárků ten nejoblíbenější.
Šup, vložit do košíku, zaplatit.

„Litujeme, ale jedna z položek v košíku již není dostupná.“

V tu chvíli máte pocit, že svět nemá smysl. Vaše téměř už tříhodinové trápení bylo zbytečné. Právě jste se dostali do fáze, kdy jste si ochotni zaplatit i to poštovné, jen aby se tam ty tepláky vrátily. Ale není vám to nic platné. Zboží je v košíku rezervované jen 30 minut, jak se dočítám později… Nakonec přece jen něco objednáte.

O tři dny později si to štrádujete do nejbližší Zásilkovny. Sto metrů před vchodem skoro omdlíte, protože ta fronta, o které jste si mysleli, že je na důchody na poštu, je VAŠE fronta. A vy tu teď budete taky stát. Hlavou se Vám honí spoustu sprostých slov a taky něco o tom, že příště nakoupíte už v srpnu. Postupně se tok myšlenek stočí k tomu, že by se Vánoce měly zrušit nebo alespoň pro každý kraj v ČR udělat v jiném termínu, aby nebyly všechny tepláky vykoupený. Po úspěšně vystáté frontě si balíček převezmete a odnesete domu.
Rozbalené zboží vám ale štěstí nepřinese, protože je ještě horší než hadry z bangladéšskýho HáeMka. A velikost taky nesedí. Nejspíš mají velikostní tabulku na mamuty, protože avizované XLko by se mohlo používat jako plachta na motorku.
Nemáte sílu. Druhý den zboží zabalíte, nalepíte přiloženou vratku a opět míříte do Zásilkovny. Opět stojíte stometrovou frontu a s úlevou nakonec posíláte zpět.

Nakonec otevíráte leták Lidlu a modlíte se, ať mají od pondělí trenky a tepláky…
Tak už chápu ty polonahé lidi.

Oni jen nechtějí nakupovat on-line…

Pokud nejste fanoušky módních výstřelků, jistě mi dáte za pravdu, že mezi letní klasiku patří silné duo – džínové kraťasy a bílé triko.
A i když se objevují různé varianty bílých trik (teď jsou trendy s ramenními vycpávkami a bez rukávů), tak tahle dvojka tu bude asi navždy.

Výhoda je, že si to může dovolit nosit každej. Hubenej i tlustej, malej i vysokej, kluk i holka, starej i mladej. Záleží samozřejmě na formě, délce a stylu, že ano…

Pozor si ale dávejte při výběru materiálu triček. Zvlášť teď v létě – hádám, že asi nechcete za deset minut smrdět jako v opičárně…
Kromě bavlny hledejte na cedulkách názvy jako: len, modal, lyocell („tencel“), cupro vlákno, bambusová viskóza nebo i hedvábí.
Jelikož cena bavlny stále stoupá, kvalitní bavlněné triko si hýčkejte…

Ruce naopak pryč od umělých vláken – polyester vám nebude dobrej ani na hadru, viskóza je sice stejně jako modal a lyocell polysyntetická, ale je vyráběna jinak – je levnější a její vlastnosti nejsou pro naše potřeby nic moc. Viskózové vlákno je málo elastické, rychle se vytahá a mačka. Je také málo odolné vůči oděru, takže se hodně rychle žmolkuje a lehčeji prosvítá.

Šortky a triko/košili velmi jednoduše doplníte – stačí kšiltovka nebo klobouk, sluneční brýle, taška nebo pásek. Žádné složitosti. Pokud máte dámy nutkání ještě něco přidat, volte střídmě – jednoduchý řetízek do výstřihu nebo decentní náramek. Cílem je mít jednoduchý minimalistický model, barevné korálky si nechte na jindy. Obuv můžete volit od otevřených sandálů, přes mules (nazouváky) až k espadrilkám na klínu či teniskám.

Po dlouhé době se hlásím ze zákopů mého bitevního pole. Proč bitevního pole?
Inu byla to teď pro všechny celkem válka, ale o koroně mluvit nechci:)

Já osobně jsem totiž svedla přímo třicetiletou válku se svou skříní.

Za mých (ještě pořád) necelých 30 let života se mi totiž podařilo něco neskutečného. Dokázala jsem (z nepochopitelných důvodů) nashromáždit takový kvanta oblečení, že i kdybych měla každej den na sobě něco jinýho, vystačilo by mi to bohatě na celej rok.
Není to hodno chvály, spíš údivu nebo možná pohoršení. A i když jsem sem tam (rozuměj jednou za rok vyřazeny 3 trička) něco vyhodila, velkou dospěláckou čistku moje skříň ještě nezažila. Takže jsem nad tím přemýšlela už dlouho a vlna té divno-chřipky mi v tomhle nahrála…

Během března se pravidelně ozývá nejvíc zvědavců, aby se mnou prolezli své skříně, něco vyhodili a přidali kousky nové. No ale jak asi chápete, nebyla jsem nakupovat s nikým. Ani v dubnu. A jelikož mi vyhazování nepotřebných věcí začalo chybět, rozhodla jsem se konečně proházet tu svou…

Ano, já, která ostatním lidem radím, co jim sluší, a jak si udělat pořádek ve skříni, mám tu svou sice srovnanou podle barev, ale zato plnou věcí:
1. … které začnu letos už fakt nosit
2. …do nichž se mi letos zázračně vejde zadek
3. …které mají žmolky nebo fleky, které nejdou vyprat
4. …stály tolik peněz, že se je bojím nosit
5. …stály tak málo peněz, že se je bojím nosit
…atd…

Prostě kovářova kobyla. Tak jsem řekla dost a psychicky se začala připravovat na čistku (ještě chybí na fotce skříně celý jeden díl, kde jsou pověšené černé věci a oblečení na sport). Kabelky a boty jsou samozřejmě ještě jinde :/

Recept na vytřídění skříně:

1. Vyhraďte si na to čas (my mámy ho moc nemáme, ale začněte pár minutama, když dítě spí, poproste kámošku, ať vezme děti na hřiště)

2. Nalejte si čistého vína (a to doslova, krom skleničky si nachystejte i „vyhazovací náladu“, zbavíte se spousty vzpomínek, je potřeba dobré rozpoložení mysli a přijmout fakt, že oblečení pošlete dál…

2. Dejte si malé cíle (začněte krabicí s ponožkama, košíkem s kalhotkama, podprsenkama, postupně se dostanete k poličce s tričkama atd., rozhodně nevyházejte celou skříň naráz, Vás z toho pak jen klepne pepka!)

3. Udělejte 3 hromádky: a) drahé, TOP stav, b) hezké, normální, c) střední a horší kvalita, nebo hadry, které by nikdo nechtěl
A jak poznám, co vyřadit?
Měla jsem to v posledním roce na sobě? ANO – NE?
Přináší mi ten kousek radost? ANO – NE?
Mám to k čemu nosit? ANO – NE?
Mám chuť si to na sebe vzít? ANO – NE?

4. Rozhodněte, co dál – hromádku a) můžete prodat (vinted.cz, FB market place), udělat večírek s kamarádkami, kde si oblečení rozeberou/nakoupí, hromádku b) dát buď na rozebrání kámoškám, nebo jako já – odvezla jsem charitě: v Brně třeba https://napocatku.cz/ a hromádka c) buď přihoďte k té na charitu, nebo ještě vytřiďte bavlněné věci na hadry.

A buďte důslední! 3 hromádky jsou jen počáteční úspěch. Focení oblečení na internet baví málo lidí, ale berte to jako malou brigádu. Vyfoťte 2 věci týdně, za měsíc je to 10…
Nebo to zadejte neteři/dceři jako brigádu – můžou si nechat třetinu ze zisku atd…

Nakonec jsem naložila jeden a půl kufru auta, odhadem tak 40 kg oblečení, bot a doplňků. Něco jsem rozdala kamarádkám, něco v rodině, pár věcí jsem vystavila na vinted.cz a zbytek na charitu…
U mě tenhle systém fungoval. Dejte vědět, co Vy!